Pravidlo 60/40 v investování — co to je, proč se používá a jaké má limity

Co je pravidlo „60/40“

Pravidlo „60/40“ je zjednodušený způsob rozdělení investičného portfolia: ~60 % investic do akcií (ekvit) a ~40 % do dluhopisů nebo jiných podobných pevných výnosů. Myšlenka je jasná – akcie poskytují růst (vyšší očekávaný výnos), dluhopisy zase stabilitu a pravidelný příjem, takže kombinace snižuje volatilitu celého portfolia, aniž by výrazně snižovala očekávaný výnos. Jde o přístup, který používají miliony investorů a velké instituce za posledních 50–60 let.

Kdo ho „vynalezl“

Pravidlo 60/40 nemá jednoho jasného „vynálezce“ jako patentovanou metodu. Je spíše produktem vývoje investiční praxe v průběhu 20. století a aplikací myšlenek moderní portfolio teorie (MPT), kterou v polovině 20. století formuloval Harry Markowitz. Ben Graham, známý jako otec hodnotového investování a učitel nejslavnějšího investora Warrena Buffetta, doporučoval pro „defenzivního“ (opatrného) investora kombinaci akcií a dluhopisů, ale neuvedl explicitně poměr 60/40.

V praxi se právě v druhé polovině 20. století a obzvlášť v období stabilních růstových trendů a poklesu inflace stal poměr 60/40 populární – často jej doporučovali finanční poradci, penzijní fondy a později i tvůrci portfolií zaměřených na pasivní investování. John Bogle (zakladatel Vanguardu) a další propagátoři nízkonákladového indexového investování rovněž popularizovali myšlenku jednoduchých, vyvážených portfolií.

Shrnutí: pravidlo nevynalezl jeden člověk, ale vzniklo jako praktická aplikace teoretických principů a investičných zkušeností – Ben Graham mu dal myšlenkový základ, Markowitz dal teoretické základy diverzifikace, a praktikové pravidlo rozšířili.

Proč podle pravidla budete „v pohodě“

Existuje několik důvodů, proč je 60/40 oblíbené a proč ho mnozí považují za „bezpečnou“ strategii pro dlouhodobé investory:

• Diverzifikace rizik: akcie a dluhopisy často (ale ne vždy) reagují odlišně na ekonomické šoky – zatímco akcie padají při panice, dluhopisy mohou růst díky „útěku do bezpečí“.
• Snížení volatility: poměr 60/40 obvykle vykazuje nižší kolísání hodnoty portfolia než čistě akciové portfolio. To pomáhá investorům lépe snášet období propadů.
• Historický výnos vs. riziko: historicky poskytovalo portfolio 60/40 rozumný kompromis mezi růstem (z akcií) a ochranou kapitálu (z dluhopisů), což vede k solidnímu dlouhodobému výnosu s přijatelnou volatilitou.
• Pravidelné rebalancování: když se trhy hýbou, pravidelné vracení na původní poměr (např. ročně nebo při odchylce ±5–10 %) přirozeně „kupuje levně“ (při propadu akcií) a „prodává draho“ (při růstu akcií), což zvyšuje disciplínu a může zlepšit výsledky.

Nic z toho ovšem neznamená, že 60/40 je zárukou zisku – spíše jde o plán, který historicky fungoval jako konzervativní základ pro dlouhodobé investování (například na důchod).

Stručně o akciích a dluhopisech

Akcie představují podíl ve společnosti. Když koupíte akcii, stáváte se vlastníkem části firmy a podílíte se na jejím zisku (dividendy), úspěchu (růst ceny akcie) i ztrátě (pokles ceny akcie). Akcie historicky nabízejí vyšší dlouhodobé výnosy než dluhopisy, ale jsou volatilní — jejich cena může v krátkém období klesnout i o desítky procent.

Dluhopisy (státní nebo firemní) jsou půjčkou, kterou investor poskytne emitentovi výměnou za pravidelné platby úroku a vrácení jistiny na konci doby splatnosti. Dluhopisy bývají stabilnější než akcie a často poskytují pravidelný příjem, ale i ony mají rizika (viz níže).

Rizika akcií

• Volatilita: ceny akcií kolísají. Krátkodobé propady mohou být velmi prudké.
• Riziko podnikání: špatná výkonnost firmy, konkurence, selhání managementu či regulační zásahy mohou vést k trvalé ztrátě hodnoty.
• Tržní riziko: systémové události (krize, recese, geopolitika) ovlivňují většinu akcií najednou.

Rizika dluhopisů

Dluhopisy bývají v očích veřejnosti „bezpečnější“, avšak ani dluhopisy nejsou bez rizika (hlavně v dnešní době dluhové). Mezi hlavní rizika patří:

• Úrokové riziko: když rostou tržní úrokové sazby, ceny existujících dluhopisů klesají. To je zásadní pro dluhopisy s delší splatností.
• Inflační riziko: inflace snižuje reálný výnos dluhopisů, zejména při nízkých kuponových sazbách.
• Kreditní riziko: u firemních dluhopisů existuje riziko selhání emitenta (default), což může vést k částečné nebo úplné ztrátě investice.
• Reinvestiční riziko: při poklesu sazeb může být obtížné znovu investovat příjmy z úroků za stejných výnosů jako dříve.

Jednoduchý příklad

Představte si portfolio 100 000 Kč rozdělené 60/40: 60 000 Kč do akcií a 40 000 Kč do dluhopisů. Pokud během roku akcie rostou o 10 % a dluhopisy klesají o 2 %, celkové portfolio vykáže:

• Akcie: 60 000 × 1,10 = 66 000 Kč
• Dluhopisy: 40 000 × 0,98 = 39 200 Kč
• Portfolio celkem: 105 200 Kč → výnos 5,2 %

Tento jednoduchý příklad ukazuje, že diverzifikace může snížit dopad negativního pohybu jedné třídy aktiv. Rebalancováním (vrátit poměr zpět na 60/40) investor prodá část vyrostlé třídy a dokoupí té, která stagnovala — disciplína, která pomáhá dlouhodobým výsledkům.

Kdy 60/40 nemusí stačit – omezení a moderní rizika

Navzdory své užitečnosti má portfolio 60/40 i slabiny:

• Nízké výnosy dluhopisů: pokud jsou úrokové sazby extrémně nízké, 40 % v dluhopisech může snížit celkový budoucí výnos portfolia natolik, že investor nedosáhne svých cílů.
• Korelace aktiv: v některých krizích mohou akcie i dluhopisy klesat současně (např. při velmi extrémních událostech nebo pokud inflace a sazby rostou), takže očekávaná ochrana nemusí fungovat dokonale.
• Inflační prostředí: vysoká a neočekávaná inflace eroduje reálné výnosy, především dluhopisů a pevných příjmů.
• Individuální cíle a časový horizont: mladý investor s dlouhým horizontem může preferovat více akcií (vyšší riziko, vyšší potenciál růstu), zatímco někdo blížící se důchodu může potřebovat ještě konzervativnější rozložení než 60/40.
• Doba dluhová: dnešní doba (rok 2025) se vyznačuje neuvěřitelnou a těžko zvládnutelnou mírou zadlužení států po celém světě včetně USA. Státní dluhopisy vždy byly považovány za bezpečné. Je zde ale obrovské riziko nějakého monetárního resetu, nebo splacení dluhů natištěnými penězi. Jinými slovy sice třeba dostanete zaplaceno, ale ve znehodnocené měně.

Varianty a moderní alternativy

Investoři a poradci často upravují 60/40 podle okolností:

• Věk investora: někteří doporučují držet v dluhopisech věk investora (např. 30letý = 30 % dluhopisů), což je úprava založená na rizikové toleranci s věkem.
• Globální diverzifikace: místo domácích akcií a dluhopisů je vhodné rozložit expozici geograficky a napříč typy dluhopisů (státní, korporátní, indexované vůči inflaci).
• Další druhy aktiv: přidání nemovitostí, komodit, zlata nebo alternativních strategií může zlepšit ochranu portfolia v některých prostředích.
• Aktivní alokace: někteří investoři dynamicky upravují poměr na základě ekonomického cyklu, sazeb nebo valuací akcií.

Shrnutí před závěrem

Pravidlo či portfolio 60/40 je jednoduchý, praktický a historicky účinný přístup k tvorbě vyváženého portfolia. Neexistuje však univerzální „nejlepší“ rozdělení – vhodnost závisí na individuálních cílech, časovém horizontu a aktuálním tržním prostředí. Zatímco 60/40 často pomáhá „být v klidu“ díky nižší volatilitě a disciplinovanému rebalancování, investoři by měli být vědomi rizik dluhopisů, nízkých sazeb a možnosti, že korelace mezi aktivy v krizích poroste.

Pokud hledáte jednoduchý výchozí bod – portfolio 60/40 je dobrý základ. Ale je rozumné čas od času přehodnotit alokaci, zvážit diverzifikaci napříč aktivy a poradit se s kvalifikovaným poradcem, aby portfolio odpovídalo vašim konkrétním finančním cílům.

Závěr – patří pravidlo 60/40 do koše?

V druhé polovině září 2025 přišla investiční banka Morgan Stanley s prakticky revolučním doporučením – portfoliem 60/20/20, kde alokace 60 % do akcií zůstává, pouze 20 % má jít do dluhopisů a zbývajících 20 % do zlata. Tedy polovina prostředků, které investoři v posledních 60 letech ukládali do dluhopisů, má zamířit do zlata jako ochrana proti inflaci. Ukazuje to zřejmě na to, že Morgan Stanley nevěří, že se současné problémy s enormním zadlužením nepodaří jinak než nějakou inflační cestou – zpeněžením/monetizací dluhu nově vytištěnou měnou.