Nový loterijní zákon 2012
9. 2. 2012. Od 1. ledna 2012 platí nový loterijní zákon. Jak mění hazardní business, ale i život obyčejného člověka? Zákon je z mnoha pohledů velmi kontroverzní. Abych podpořil tento výrok, podívejme se na zákon formou argumentů a protiargumentů.
Změny
Nejprve stručně shrňme nejvýznamnější změny. Novela loterijního zákona především staví mimo zákon zahraniční sázkové kanceláře, které po internetu podnikají na českém trhu. Přesněji řečeno, zákon zakazuje provozovat hazardní hry společnostem, které nemají licenci ministerstva financí. Zákon navíc výslovně neumožňuje zahraničním "sázkovkám" licenci získat. Nepřímo tak nutí zahraniční sázkovky, jejichž podnikání je založeno na internetu, založit v České republice kamennou pobočku. To je proti jejich obchodní strategii, ale také zcela jistě proti evropskému právu, které zaručuje volný pohyb kapitálu a služeb.
Nový loterijní zákon rovněž zakazuje propagaci těchto zahraničních sázkových společností. To komplikuje život tuzemským sportovním klubům, které jsou sponzorovány zahraničními sázkovkami, a obecně financování sportu, které je již tak dost složité. Navíc to vyvolává řadu nejasností a obav. Budou muset české televize rozmazávat loga zahraničních sázkovek, která jsou například na dresech Realu Madrid, při sportovních přenosech? Vezmete-li na sebe tričko nebo kšiltovku s logem zahraniční sázkovky, budete pokutováni za nelegální propagaci? Podle striktní dikce zákona to je rozhodně možné.
Třetí závažnou změnou, kterou přináší loterijní zákon 2012, je zařazení pokeru mezi hazardní hry (čtěte také: Je poker o dovednosti nebo o štěstí?). A nejen pokeru. Opět, vezmeme-li zákon doslova – a nedávno to bylo potvrzeno – je mezi hazardní hry řazena také oblíbená hospodská zábava – mariáš.
Co to znamená? Hazardní hru, tedy i poker a mariáš, je od Nového roku možné organizovat pouze společností s licencí ministerstva financí a pouze u takové společnosti si můžete hru legálně zahrát. Aby jste dosáhli na licenci, potřebujete kapitál 100 mil. Kč. Menší pokerové herny jsou proto ze hry, stejně tak jako hraní po internetu u zahraničních sázkovek. Podle striktního výkladu zákona může být i hráč, který se z domova připojí a hraje online poker u zahraniční sázkovky, pokutován až do výše 10 mil. Kč.
Argumenty pro a proti novému loterijnímu zákonu
Otázkou je, proč zákon v takové podobě vůbec vznikl. Podívejme se na některé argumenty našich zákonodárců, které vedly k zákazu zahraničních sázkovek a tím i pokeru. Mnoho z nich však, obávám se, neobstojí.
Argument: Je to hazard a stát má právo jej regulovat
Ano, to je pravda, dokonce i Evropská unie toto právo státu na ochranu svých občanů přiznává. Nicméně, má to své ale.
Protiargument: Hazard regulovat, ale ne diskriminačně
Evropská unie současně nařizuje, že stát si při regulaci hazardu nesmí počínat diskriminačně. Měl by proto měřit všem stejným metrem. Není přece možné českého občana "chránit" selektivně před hazardem ze zahraničí a současně podporovat hazard u tuzemských sázkových kanceláří. Propagace by měla být zakázána nebo povolena všem bez výjimek.
Argument: Stát nemá od zahraničních sázkovek ani korunu na daních
To je také pravda. Stát se jim tímto snaží omezit výhodný business (přestože je to v rozporu s právem EU), z kterého nic nemá. Musí to tak ale být, neexistuje cesta výhodná pro obě strany?
Protiargument: Daně platit chceme, umožněte nám to
Zahraniční sázkovky vesměs prohlašují, že daně platit chtějí, nechtějí se ale, celkem pochopitelně, vzdát svého obchodního modelu, tj. podnikání po internetu. Současná legislativa jim však neumožňuje v ČR licenci získat. Nutit zahraniční sázkovky zakládat v tuzemsku kamenné pobočky a přesunout zde své servery je stejné, jako žádat belgického výrobce piva Stella, aby chmel pěstoval v ČR a přesunul zde své pivovary.
Velmi silný protiargument poskytuje také nedávná studie auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), podle které by liberalizace trhu s hazardem v České republice, zvýšila příjmy státního rozpočtu v následujícíh pěti letech přibližně o 1,5 miliardy korun, tedy dvojnásobně více, než pokud by trh zůstal uzavřen. Snad by pak vláda nemusela snižovat příspěvky zdravotně postiženým spoluobčanům...
Argument: Liberalizace trhu s hazardem je politicky neprůchodná
Tento argument zazněl z ministerstva financí.
Protiargument: Ať rozhodnou občané
Nechte na voličích, ať rozhodnou, co je a co není politicky (ne)průchodné, zda-li chtějí vyšší příjmy státního rozpočtu, zda-li se chtějí nechat chránit před pokerem, nebo zda-li se raději sami svobodně rozhodnou, budou-li hrát poker, mariáš a jiné hry či nikoliv. Druhým protiargumentem je: jsme součástí Evropské unie, která stojí na principech volného pohybu osob, kapitálu, služeb, soudních rozhodnutí apod. Máme jinou možnost, než trh neliberalizovat?
Argument: Zahraniční společnosti mají konkurenční výhodu
Myšleno oproti tuzemským sázkovkám tím, že v ČR neplatí žádné daně. A velmi nízké daně odvádí v daňových rájích, například na Maltě.
Protiargument: To je business ve světě globalizace a volného obchodu
Tuzemským sázkovkám vznikla v zahraničních sázkovkách nevítaná konkurence. Z konkurence však vždy profituje zákazník, spotřebitel a tedy i český občan. A neplatí to pouze u hazardu, takto bychom mohli pokračovat u jiných ekonomických činností. Omezování volného obchodu se časem vždy projeví jako neefektivní. Ochranářská politika, která byla praktikovaná státy po velké hospodářské depresi v 30. letech 20. století (ve spojení s nedostatkem likvidity), vedla pouze k jejímu prohloubení a prodloužení.
Hazardní průmysl je business jako každý jiný
Hazardní průmysl je podnikání jako každé jiné a hraní hazardních her pouze, pro některé možná zvláštní, druh zábavy. Kritici hazardu upozorňují na nebezpečí patologického hráčství, rozvratu rodiny apod. To je samozřejmě velký problém, o tom není sporu. Každá závislost je však více či méně problematická: na drogách, alkoholu, tabáku, (nezdravém) jídle, kofeinu, počítačových hrách, facebooku atd. Drtivá většina lidí jim dokáže odolat. Potíž nového zákona je však spíše v omezování osobní svobody a jeho diskriminační povaze, jinak by stát musel stejně postupovat v případě alkoholu, tabáku apod.
Benjamin Franklin řekl: "He who sacrifices freedom for security deserves neither." Tedy: "Ti, kdož obětují svobodu za bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí."
Mělo by být opravdu bráněno občanu, aby si zahrál poker po síti, například turnaj, kde je vstupné jeden dolar, doma, kde nikoho (ani sebe) neohrožuje? Poker zažívá boom po celém světě. Máme hráče, Martina Staszka, který nás proslavil druhým místem na mistrovství světa v pokeru 2011. Jak k tomu přijdou hráči, kteří si chtějí zahrát poker a prakticky ze dne na den nemohou? Je nebezpečnější hrát doma nelegálně nebo se vypravit do kasina a hrát tam legálně?
(Pokud to trochu odlehčím citátem z filmového plátna: don Corleone z prvního dílu kmotrovské trilogie považoval hazard a ženy za zábavu, kterou lidé stejně chtějí.)
Pokud bychom uplatnili stejná diskriminační pravidla i u jiných, řekněme pro životní styl rizikovějších, činností, museli bychom: zakázat propagaci zahraničních výrobců alkoholu a tabáku, nutit je založit výrobnu a plantáže v ČR, zakázat dovoz ze zemí, kde platí nižší daně apod. Nebylo by proto vhodnější nastavit jasná pravidla platná pro všechny podnikatele, upravit zdanění pokeru apod.? Prospělo by to jak hráčům, tak státní kase.
Vítězové a poražení
Na závěr rekapitulace, komu nový loterijní zákon prospěje a komu nikoliv.
Vítězové
- tuzemské sázkové kanceláře
- politici
Poražení
- zahraniční konkurence (zatím)
- příjmy státního rozpočtu
- sportovní kluby, podpora mládeže
- malé pokerové herny
- organizátoři tombol (zákon byl nedávno zmírněn)
- hráči pokeru
- hráči mariáše
- osobní svoboda
| 
|